Sezona 2017-2018

2018-03-26

Před touto sezonou jsme si dali dva cíle. První, a ten důležitější pro nás byl Alpentrail 2018. Přes léto jsme se dohodli s Jirkou Trnkou, že pojedeme na zkušenou na Norwaytrail 2018.

Už na jaře nám nečekaně umřel vynikající pes lídr Ziggy. To byla obrovský ztráta. To  znamenalo, že jsem byl bez jediného zkušeného lídra. Nic moc...Dále se pak ukázalo, že Froomie nestačí na rychlý midový trénink. Do toho 8let starý Koral. Takže vyhlídky nic moc...Jen šest psů...na celou sezonu...bez jediné možnosti střídaní....

Po docela dobré přípravě před Alpama jsem odjížděl sám na závod do Sextenu. Dvě háravé feny, třikrát hromadný start. Bez pomocníka. No super. Nakonec se nám dařilo. I přes problematické první dva dny, kdy jsme se po špatném startu dostávali  těžko přes celé startovní pole vpřed. Kategorii šest psů jsme vyhráli a i v celkovém pořadí jsme jeli vepředu. Poslední etapu jsme dojeli celkově na pátem místě a to nám udělalo opravdu radost. 

Po navratu domů nás čekala další příprava na NT. Bylo docela náročné psy udržet po tak dlouhou dobu  v dobré kondici. Navic tratě byli extrémně tvrdé a delší tréninky prakticky nemožné. A stálý strach...jestli nezačne někdo kulhat. Příprava tedy byla spíše takový kompromis. Na skoro 50km etapy to  bylo s odstupem času málo. Ale situace neumožnila delší tréninky.

Do Norska je cesta dlouhá a namáhavá. Oproti tomu jsou Alpy za rohem. Dva dny jsme trochu potrénovali v Hamaru. Pocitově nic moc...bohužel i tady tvrdá trat...Už zde začala epizoda s nádhernou chřípkou spojenou s vysokou horečkou...tréninky pod práškama...jenom to nějak přežít..., zítra už to bude určitě dobrý, nebylo....Renata zajela první etapu pouze se šesti psy velice dobře.Nás čekala nejdelší etapa tohoto NT na 45km. Z toho prvních 26 km úplná rovina...hrůza. Druhá část v horách v kopcích. Před naší první etapou jsem měl ještě vysokou horečku i přes antibiotika, paraleny, acylpiriny a vitamíny....prostě jak z  čeného snu. Ráno před startem už jenom zvýšená teplota...po pěti dnech horeček úplně na dně a bez sily. No paráda , a skoro dvě hodiny na saních před námi. Nějak jsme to objeli, já nebyl schopen skoro psům pomoct. Přesto podali skvělý výkon a opět na šesti psech jsme šli nahoru.

Po této etapě se můj zdravotní stav kupodivu trcohu zlepšíl a noční etapu den potom jsme jeli naplno. I s pěti psy jsme zajeli 7. místo a s minimální ztrátou na bednu. Super. Jedeme dál.

Přejezd do Beitostolenu. Renata poprvé na 8psech a hned jedeme v prní desítce...Nás čekala poslední etapa s hromadným startem. Po startu měla spousta spřežení problémy, protože jsme všichni špatně odbočili a najeli do několika spřežení, která  vozila turisty. Fakt pecka. My přesto odjeli na čtvrtém pátém místě. Přes 20km jsme jeli paralelně s Egilem, kdy do kopců jsme mu ujížděli a on nás  z kopce sjížděl...Pak jsem musel zvolnit, protože by to psi v takovém tempu pořád přes 30kmh nedali. Hlavně 8letý Koral si hrábl  na dno...Ale dal to. Je to pašák.

Maren  Lindhal jel daleko za námi tak jsem konec dojel na pohodu na brzdě na 8. místě. Celkově jsme byli devátí. Hezká zkušenost. Ale nemyslím si, že se příští rok sem vrátíme....Alpy nám sedí více...

Na závěr obrovský dík mojí ženě a dětem, že to vše zvládli absolvovat se mnou...to je asi největší úspěch a toho si vážím nejvíce. Je trochu komické, jak pro některé i top závodníky je umístění to nejdůležitější...Však je to pořád hoby sport, nebo????